Josef K. [Anthony Perkins] je úředník, kterému jednoho dne vtrne do bytu policie (je to policie?). Muži se jen vyptávají, ale na nic konkrétního. Má se dostavit k výslechu, je zatčen, ale do práce chodit může. Jeho domácí paní Grubach (Madeleine Robinson) také nic nechápe, a jeho sousedka, slečna Burtsner (Jeanne Moreau), která pracuje v nočním podniku, nestojí o potíže. S domnělou policií přijdou i jeho kolegové. V práci je jeho šéf také extrémně podezřívavý. Tento znepokojivý paranoidní film o naprosté bezmocnosti jednoho člověka proti soudní moci je natočen jako dlouhá šílená snová sekvence, která postrádá realismus a vše je hnáno do absurdnosti. Tím se velmi blíží atmosféře stejnojmenné Kafkovi knihy, která byla filmu předlohou. Režisér Orson Welles se objeví v roli advokáta, jehož asistentkou je Leni (Romy Schneider).
Rok: 1962
-
The Loneliness of the Long Distance Runner [Osamělost přespolního běžce]
Colin (Tom Courtenay) je nadaný běžec, ale také se mu protiví práce. Během jeho pobytu ve vězení se dozvídáme, co stojí za jeho odporu k autoritám a proč se dostal tam, kde je. Ředitel věznice (Michael Redgrave) v něj vkládá velké naděje a vidí v něm vítěze věžeckého závodu, kterého se jeho svěřenci účastní. Půjde na ruku tak nenáviděné autoritě, bude trénovat a porazí šampiona (James Fox)? Drama režiséra Tonyho Richardsona stejně jako mnoho dalších britských filmů první poloviny 60. let (např. Billy Liar nebo Saturda Night and Sunday Morning) odhaluje neutěšené poměry na periferiích měst, špatně placená zaměstnaní a mladé lidi rebelující proti establishmentu. Debutová role Toma Courteneyho mu vynesla cenu BAFTA a započala skvělou kariéru.
-
Vie privée
[Soukromý život] – 5/10 Ve filmu se seznamujeme s dívkou Jill (Brigitte Bardot), ze které se stane filmová hvězda. Postupně jí tento status způsobí psychické obtíže a uteče za divadelním režisérem Fabiem, kterého před časem poznala ( Marcello Mastroianni ). Frustrace se postupně vrací, když se ji Fabio snaží držet daleko od dotěrných fotografů a novinářů. Film Louise Malleho je dost pokažen první zmatenou půhodinou s nepovedenými rychlými střihy a přechody mezi scénami. Poté už se jedná tak trochu o melodrama italského ražení, nicméně s tragický koncem.